Zápas poněkud "osvěžil" spor ohledně remízy na šesté šachovnici, kterou Jirka Havelka v prohrané pozici nabídl a soupeř, který zjevně nevěděl, jak s výhodou naložit, ji přijal, po zásahu trenéra to ale popřel a chtěl hrát dál. Následný spor s některými vedoucími Boheminas a domácím rozhodčím byl dost trapný - všichni dobře věděli, jak to bylo - ustoupili jsme ale my, protože to u dětí už začalo vzbuzovat příliš mnoho emocí. Nakonec byli spokojeni všichni, domácí měli svůj půlbod navíc ze šesté šachovnice a my jsme si za výhru v zápase odvezli cenné tři body do průběžné tabulky.

Prohráli jsme po zásluze, na můj vkus nás ale soupeř přehrál až příliš hladce.

Na šachovnicích to bohužel po chvíli vůbec nevypadalo, že bychom měli být silnějším týmem, stáli jsme špatně na všech šesti. Už od zahájení byl prohraný Janek Havelka na čtyřce a další chmurný zážitek přidal Pepíno Starýchfojtů na trojce který přišel o figuru (jak se při pozdější anyalýze ukázalo zbytečně, šla zachránit). Prohraně vypadala i stísněná pozice Jirky Vreciona na dvojce, Ondra na jedničce byl kratší o pěšce, Jirka Havelka na šestce se dostal do beznadějné koncovky věže proti dvojici střelců a Honza Bien na pětce sice zase útočil, ale zase to nevypadalo na to, že by za investovaný materiál měl něco dostat. Zázraky se ale dějí a tak sice podle očekávání prohrál Janek čtyřce, na posledních dvou šachovnicích ale soupeři na doporučení kapitána přijali nabízené remízy, pro nás dost překvapivě, obě pozice byly pro soupeře vyhrané. K tomu se dokonalý obrat podařil Pepínovi, jehož soupeř nejen vrátil figuru, ale vzápětí ještě přidal celou věž a bylo hotovo. Zbývaly první dvě šachovnice a i tam se našim hráčům podařil obrat, Ondra na jedničce přešel do remízové věžové koncovky a Jirka na dvojce vybojoval výhodu dvou figur proti věži, která v dané pozici sice šla těžko prosadit, ale zaručovala Jirkovi aspoň remízu. Ondrovi soupeř odmítal remízu a zkoušel to, což se mu vyplatilo, protože Ondra nakonec udělal v úplně remízové pozici hrubou chybu a prohrál. Vše tedy bylo na Jirkovi Vrecionovi, který musel vyhrát abychom urvali aspoň remízu. V dramatickém závěru, ve kterém už oběma hráčům zbývalo málo času, se Jirkovi podařilo nasadit vidle a získat tak střelce navíc, za to ale soupeř měl hrozivě vyhlížející dvojici volných centrálních pěšců. Jirkova ale přesnou hrou nebezpečí odvrátil a soupeř s beznadějným materiálem vzdal.

Všichni si zaslouží pochvalu za bojovnost, se kterou zvrátili nepříznivý stav, hrdinou zápasu ale nakonec byl Jirka Vrecion, který dokázal najít složitou cestu k výhře i když nebyl nijak nadšen z toho, že v dané pozici musí na výhru hrát. Přeso, že jsme byli favority, jsme vzhledem k vývoji zápasu nakonec velmi rádi za remízu.

Tentokrát nedošlo na rychlé partie s hrubkami a v jednu chvíli jsme stáli na všech šachovnicích velmi slibně. Pak se ale pozice začaly horšit a za chvíli bylo jasné, že nebudeme bodovat na dvojce, kde se Jirka Vrecion dostával černými do stále horších pozic a na pětce, kde Honza Bien bílými zahrál opět útočně, soupeřka se ale ubránila a pěšce, který jí zbyl do věžové koncovky navíc, dokázala prosadit. Jirka se trápil ještě dlouho, protože mu bojovný kapitán Ondra zakázal prohranou pozici vzdát, nakonec ale stejně nic jiného nezbylo. Do problematické situace se dostal také černými Jirka Havelka na šestce, když se jeho soupeři podařilo prolomit zablokovanou pozici, možnost proniknout do týla černých ale nevyužil a partie tak skončila remízou. Excelentní výkon opět předvedli naši hráči na třetí a čtvrté šachovnici, Pepíno Starýchfojtů bílými už v zahájení získal pěšce, kterého bez problému podržel až do koncovky, kde ho prosadil a vyhrál. Janek Havelka na čtyřce ve Skotské brzy vyrovnal hru a pak soupeře úplně přehrál díky aktivním figurám. Za stavu 2,5:2,5 dohrával na jedničce kapitán Ondřej Franc a dostal se do velkých problémů, když po nevydařeném zahájení musel dokonce pustit lehkou figuru. V prohrané pozici ale zabojoval, materiál získal zpět a partie dospěla do dramatické věžové koncovky, ve které napřed Ondra odmítnul remízu, ale pak o ni sám musel bojovat, což se nakonec povedlo a znamenalo to i remízu v celém zápase.

Remíza v zápase v němž jsme byli outsidery nás pak vzhledem k vývoji dokonce trochu mrzela, bod se silnějším celkem ale bereme.

Na táborském dvoukole jsme asi vytvořili klubový ligový rekord co se délky týče, Ondra dohrával jako úplně poslední a do Řevnic jsme dorazili až v půl deváté večer.

Opticky jednoznačný výsledek tedy vůbec nevznikal lehce.